Iris

Jakmile se můj výkřik prořízne vzduchem, zaplaví můj systém čirý adrenalin. Temná myšlenka pronikne mou narůstající panikou: opravdu si nemyslím, že Isla a já budeme žít ještě moc dlouho. Cítím pod kůží zběsilé přecházení mého vnitřního vlka, který prosí o uvolnění, jež jí nemůžu dát. Ani jedna z vyděšených dívek v této chodbě nevlastní schopnost přeměnit se do naší vlčí podoby, abychom mohly