Iris

O dvacet minut později jsem v místnosti, která se dá popsat jedině jako honosnější prádelna, a sedím v plechové vaně, zatímco ze mě tři služebné hrubými kartáči drhnou kůži. Ta černá krev z Prázdna nechce jít vůbec dolů. Drží se na kůži jako lepidlo, vzdoruje mýdlu i vodě.

„Tvoje vlasy, to je peklo,“ zafuní hlavní služebná, přísně vyhlížející žena jménem Agatha. Prsty mi neomaleně pročesává z