Iris

Lucien se noří z mlhy jako ztělesněná smrt.

Nemluví. Nemusí. Síla, která z něj vyzařuje, mi bere dech z plic a způsobuje, že vlhký vzduch těžkne a jen stěží se polyká.

Mlha kolem něj syčí, stáčí se ke kamenným stěnám a pohlcuje stráže v bezvědomí jako monstrum vychutnávající si svou potravu. Jen Zane a já zůstáváme nedotčeni, sedíme v oku hurikánu.

Děsí mě, jak mocný Lucien je. Při pohledu na