Lucien

Stále slyším to tikání hodin ve své hlavě. Zní to jako umíráček.

Družka.

To slovo by nemělo být skutečné. Ne mezi mnou a Iris. Ne tady. Ne teď.

Ale je a já nemůžu popřít, že to pouto cítím. Jako by mou hrudí byla prošita fyzická nit, která tak silně tahá, že nedotýkat se jí začíná být bolestivé. Moje emoce jsou úplně rozházené. Do prdele, necítil jsem nic tak syrového ode dne, kdy jsem ztra