Lucien

Žalář páchne vlhkým kamenem, hnijící krví a spalující magií.

Řetězy se mi zařezávají do zápěstí v místech, kde mě jimi Zyra přibila skrz dlaně. Ruce mám roztažené doširoka a přišpendlené ke zdi, hlava mi klesá na stranu kvůli železnému hřebu zaraženému skrz mé hrdlo. Neabilo mě to. Nemůže mě to zabít, ale paralyzuje to hlas, kterého se bojí nejvíc: ten můj.

Moje magie se mě snaží sešít zpát