Iris

Nevracíme se do sídla Alfy.

I když je technicky vzato teď moje – společně s každým kouskem sametového závěsu a leštěného dubového nábytku – pořád mi to tam připadá jako Trentonovo. Jako klec se zlatými mřížemi. Jako místo prosáklé příliš mnoha špatnými vzpomínkami.

Místo toho se vracíme do malého domku na okraji města. Do mého starého domova.

Stále je tu cítit levný alkohol mé matky. Stačí je