Iris

Palác spí, nebo to alespoň předstírá.

Stíny se nehýbou a zdi už nešeptají. Lucien tu není a to mi dává čas na hledání. Jen musím být opatrná, protože nic tady doopravdy neodpočívá. Ne když toto místo stvořil někdo tak prohnaný jako Lucien.

Přesto to musím zkusit.

Našlapuji po podlaze, tichá jako dech. Župan, který mi dal, se vleče po mramorové podlaze a já si ho těsněji stahuji kolem ramen. S