Iris

Srdce mi nepřestává bušit. Zrovna jsem Lucienovi řekla, že ho miluji, a jeho fialové oči teď lpí na těch mých jako na záchranném laně. Ty oči jsou jemné a nestřežené. Díky tomu vypadá méně jako to monstrum, kterým se stal, a více jako ten Lucien, kterého jsem kdysi znala. Ten, který si mě dobíral a vezl mě domů ze školy.

Zašeptá: „Jsi si jistá?“

Hrdlo mám stažené. „Bojím se tě... ale pořád tě