Zane

Nemůžu spát. Můj vnitřní vlk přechází sem a tam a říká mi, že venku před jeskyní začíná vycházet slunce. Měl bych si zdřímnout, než začne cesta k dvoru Reverie. Vím to, a přesto nemůžu zavřít oči, protože si nechci nechat ujít ani jedinou minutu z tohoto.

Isla tvrdě spí v mém náručí, nos zabořený do mé hrudi. Její malé ručičky jsou stočené na mé teplé kůži, jako by se i ve spánku bála prohlás