Isla

Snažím se nemyslet na ten koláč. Selžu po necelých deseti krocích.

Giselle vedle mě neustále frká, jako by se měla každou chvíli udusit vzduchem. Pokaždé, když se na mě podívá, znovu ten boj prohraje.

„Prosím tě, přestaň,“ zamumlám.

„Nemůžu,“ řekne a setře si falešnou slzu. „Tys trefila Talii koláčem. To je umění.“

„To ta gravitace,“ odpovím. „A moje otřesná koordinace.“

„Což je taky občas um