Do pokoje se vplížilo první zlatavé světlo úsvitu a dopadlo na Kaelenovu tvář.

Odmítal otevřít oči, jen si jemně promnul víčko a chvíli ležel bez pohnutí. Pak je pomalu otevřel a asi pět minut bez mrkání zíral do stropu.

Poté přesunul svou pozornost na Sereninu tvář a tiše se usmál.

Po několika minutách ze sebe shodil přikrývku, vstal z postele a zamířil do sprchy.

Ráno působilo klidně, když o