Téměř patnáct minut si Kaelen a jeho otec neřekli ani slovo.

„Zdáš se být rozrušený,“ řekl konečně pan Gideon, aniž by se na svého syna podíval.

„Mám toho hodně na mysli,“ zamumlal Kaelen a upíral zrak na čelní sklo.

„Poděl se o to se mnou a nedus to v sobě. Jsem tvůj otec a není nic, co bych pro tebe neudělal.“

„Když o tom mluvíš, potřeboval bych, abys pro mě něco udělal.“

Pan Vance cítil, j