Když Serena s Kaelenem vyšli ze sídla, pohlédla mu do očí a on v nich spatřil smutek, ačkoli se ho snažila zakrýt úsměvem.

"Měla bych jít," zamumlala Serena a stále si na rtech udržovala falešný úsměv.

Aniž by čekala, až něco řekne, otočila se k odchodu, ale Kaelen ji chytil za paži a jemně ji k sobě otočil.

Ačkoliv měl na dnešek své vlastní plány, podíval se na ni s prosebným výrazem a řekl: "Nec