Čas ubíhal svým přirozeným tempem, až konečně nadešel den Tessiny svatby.

Toho rána Serenu vytrhla ze spánku hlasitá rána do dveří.

Pohlédla na Kaelena; v tu chvíli se jeho víčka zvedla a jejich oči se setkaly.

„Sereno!“ ozval se zvenčí před pokojem Simonův hlas.

Jelikož Serena věděla, že za dveřmi je její otec, chystala se už vyskočit z postele, když vtom ji Kaelen chytil za zápěstí a donutil