Sluneční světlo proudilo oknem a dopadalo Sereně na tvář, takže se převalila na levý bok a pomalu zvedla řasy.

„Dobré ráno. Ty někam jdeš?“ zeptala se Serena, když sledovala Kaelena, jak si zapíná košili.

„Dobré, ano. Mám s někým schůzku,“ odpověděl Kaelen s pohledem upřeným na ni.

Sereně z úst uniklo zívnutí a promnula si víčka. Pak vylezla z postele, vzala z deky Kaelenovo sako a přistoupila