Místnost pohltilo ticho, když se dveře kanceláře otevřely. Kaelen zvedl zrak a mírně se usmál, když sledoval pana Kinsleyho, jak vchází dovnitř.

Když za sebou zavřel dveře, došel k židli a posadil se.

„Jak to šlo?“ zeptal se Kaelen a upustil pero na papíry před sebou.

„Hladce,“ zamumlal pan Kinsley a položil na stůl složku.

„Jak jsme se dohodli, já splatím Declanovy dluhy i s úroky a vy mi pře