„Dobře! Děkuju, Iron!“

Kira své nadšení sotva dokázala udržet na uzdě. Jen co dostala svolení, přicupitala dopředu jako zvědavé kotě. Prstíkem šťouchla do kulatého bříška jednoho z dýňových vojáků držících hlídku.

Dýňový voják se nijak nebránil. Naklonil hlavu, zadíval se na Kiru prázdnými černými očními důlky, pak ze svého šlahounovitého těla utrhl lístek a s přátelským gestem jí ho podal.

„Dalo