„Na zdraví!“

Teplým obývacím pokojem se rozeznělo jasné cinknutí skleniček.

V té chvíli se zdálo, že i vytí větru a sněhová vánice venku ztratily na své prudkosti.

V tomto krutém, beznadějném světě bylo teplé jídlo a hrstka věrných přátel, se kterými si člověk mohl popovídat, čirým blahem.

Když se Harper dívala na tváře kolem sebe, v hrudi se jí rozlil hřejivý pocit.

Přesně kvůli tomuhle tak neúna