Prostě to tam tiše leželo.

Harper to poznala. Poznala by to, i kdyby se to proměnilo v popel.

Bylo to Božské zrcadlo.

Tohle zrcadlo hodila do magmatu o teplotě tisíců stupňů. Na vlastní oči sledovala, jak se taví a mizí.

V žádném případě se nemohlo vrátit. Bylo to nemožné.

A přesto tam necelého půl metru od její tváře leželo.

Harper na něj zírala.

A měla pocit, jako by zrcadlo zíralo přímo na ni.