Harper se okamžitě skrčila za pobořenou zeď, aby se schovala.

Jakmile tón zvonu dozněl, z hloubi chodby se donesly slabé škrábavé zvuky.

Znělo to, jako by někdo po kamenné podlaze vlekl dutou skořápku.

Harper zůstala naprosto bez hnutí a nevydala ani hlásku.

O chvíli později z levé postranní chodby pomalu vystoupila vysoká stvůra.

Měla lidskou postavu, ale žádnou skutečnou kůži ani maso.

Její tělo