Harper kráčela pod řadou visících kamenných zvonů, když se shora sneslo tiché škrábání.

Zarazila se a vzhlédla.

Na vnitřních stranách zvonových ústí lpělo několik měděných brouků o velikosti dlaně. Jejich těla tvořily úlomky mědi s drobným zvonovým jádrem přímo uprostřed. Jeden brouk už se probudil a jeho jádro tiše bzučelo.

Zvonkoví brouci.

Harper vytáhla z vaku cár látky, obalila jím malý kámen