Sadie zvedla celtu stanu a vešla dovnitř. Bylo to tam až bolestně prázdné – jen pár trsů podložek rozložených na zemi ke spaní. Nic jiného.

Vzduch byl zatuchlý, světlo slabé. Několik žen sedělo u sebe v malém kroužku a hovořilo tichými hlasy. Když ji spatřily, obličeje se jim rozzářily. "Slečno Vanceová!"

Sadie je vřele pozdravila a prohodila s nimi pár slov o tom, jak se v posledních dnech měly.