Zůstala jsem co nejtišší, ani jsem nezvedla hlavu, když mě Varek nesl po schodech nahoru. Srdce mi bezohledně bušilo do hrudního koše a hrozilo, že se utrhne. Byla jsem vyděšená, víc než kdy předtím, dokonce víc, než když mi hrozil, že mě zabije s rukama kolem mého hrdla.

A i to mi teď připadalo jako celá věčnost.

Nevěděla jsem, jaké to bude, vzdát se mu své ctnosti, neměla jsem tušení, co čekat