Byla jsem hladová, tak hladová, že jsem se bála, že možná znovu omdlím, ale pokaždé, když jsem usnula, pálil mě krk. Nebylo to ale tak hrozné jako bolest v mých rukou. Naštěstí slunce zapadalo a já věděla, že se Varek brzy vrátí. Ačkoli bez ohledu na to, jaký jsem měla hlad, nemohla jsem se rozhodnout, jestli ho chci zpátky. Děsil mě. Víc než zrada Božské matky.

Když se dveře otevřely, držela jse