Zívla jsem posedmé nebo poosmé. Upřímně, byla jsem si jistá, že už jsem před chvílí ztratila přehled. Chtěla jsem jít prostě jen spát, potřebovala jsem si odpočinout, jinak se domů v jednom kuse nevrátím. Oči jsem měla přilepené ke svému okolí, ale byly těžké. Měla jsem pocit, že každou chvíli omdlím, ale bojovala jsem s tím. Nemohla jsem riskovat zastavit tam, kde jsem byla, uprostřed ničeho. Ano