**POHLED VAELIE**

Pevně svírám v ruce dopis. Po tvářích mi stékají slzy a padám na kolena. Z pootevřených úst se mi dere bolestný nářek. Nemohu uvěřit, že se to děje. Armáda to nestihla včas. Moje dcera je ztracená. Zajal ji nepřítel, nepřítel, který nenechává naživu ani malé děti.

Otočím se k Varekovi a podávám mu dopis. „Co budeme dělat?“ ptám se ho.

Položí vzkaz zpět na stůl. Oči se mu lesknou