Declan vskutku nikdy neviděl lidi takto vyhladovělé.

Ulice byly plné těl kost a kůže.

Nebyly to žádné „štíhlé krásky“, které to přehnaly s dietou, ale doslova kostlivci potažení kůží tenkou jako papír.

Ti, co bývali dříve při těle, na tom byli o něco lépe, ale ti, kteří byli vždycky štíhlí... ti teď vypadali jako chodící lebky.

Declan se zamračil a v mysli se mu vybavila Valeriina tvář – plná, zář