Tehdy by Myra poslala sluhu, aby zkontroloval, jestli se něco neděje – sama by nikdy nevyšla ven.

Ale teď tam stála, svírala železnou bránu svého domu a měla unavené, prázdné oči. Způsobem, jakým se držela mříží, vypadala téměř jako vězeňkyně. Bylo to na hony vzdálené eleganci a sebekontrole, se kterou dříve vystupovala.

Muž vedle ní si Valerii zvědavě změřil. „Zlato, ty tu policajtku znáš?“

Myra