Až když se ujistili, že venku opravdu žádní strážní nejsou, dali se radostně a s nadšením na útěk.

Daphne volala už celou věčnost, ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Mohla jen nervózně sledovat lidi pádící ven v obavách, že svého otce přehlédne.

Viděla však jen cizí tváře.

Téměř všichni už uprchli. Pak se na ni jeden člověk úplně na konci lítostivě podíval, ukázal na dveře v samém rohu vzadu a řekl