Bez ohledu na to, jak prudký byl vítr nebo jak husté bylo sněžení, Declan cítil, že dokud bude Valerie stát po jeho boku, všechno dobře dopadne.

Valerie vzhlédla a předstírala zmatení. "Líbánky?"

Declan na ni několik vteřin hleděl. "Snad z toho teď necouvneš, že ne? Protože na to už je hodně pozdě."

Valerie se mu podívala do očí a usmála se. "Nikdy bych necouvla."

Na rtech mu pohrál letmý úsměv. "