Rosalind přimhouřila oči. „Nebo ten úchyl možná lhal. Možná dveře znovu zamkl a jen nechce, abychom to věděly.“

Z té myšlenky obě dívky znervózněly. Ať se na to dívaly z jakéhokoli úhlu, něco tu nehrálo.

Ale pak, jako na povel, si obě vzpomněly na hostinskou – na tu krásnou, srdečnou ženu s jemným hlasem. Vzpomínka na ni nechala strach trochu vyblednout, jako svíčka, co zatlačuje tmu. Nezdála se b