Při pohledu na mořskou vodu, která se neúprosně valila kupředu, Valerie i Declan zmlkli.

Valerii se do mysli vplížila myšlenka: *Co když pomalu pohltí pevninu a dorazí až k nim domů?*

Zamračila se. V jejím minulém životě se nic takového nestalo. V Mrazopádu přežila celý rok. Kaelen říkal totéž; dokonce přežil Věčnou noc. Nic z toho nezahrnovalo oceán pohlcující pevninu.

Tentokrát to ale bylo jiné.