Jak Duncan mluvil, hlas se mu zachvěl pohnutím.

„Proč vypadáš tak sešle? Kdo by to nevěděl, řekl by, že já jsem ten mladší a ty ten starší. Měl bys být v nejlepších letech, a vypadáš jako dědeček! Musel sis projít hotovým peklem...“

Byron věděl, že o něj má Duncan jen strach. Poplácal ho po ruce a konejšivě pronesl: „O útrapy nejde. Jde o mou povinnost nést starosti lidu.“

Pohlédl z okna a nálada