Astrid

Do prdele, zase mám mokrou ponožku.

Přešlapuji na zmrzlé trávě a v ošoupané kožené botě mi mrznou prsty. Ledová břečka z polní cesty prosákla prasklou podrážkou a chladí mě na kůži. Ostrý noční vzduch mě štípe do odhalených tváří. Postáváme tu venku na chladném trávníku před starostovou opulentní kanceláří už dlouho po západu slunce a třeseme se ve tmě.

Moje rodina se choulí poblíž a tiskne