Cassian

„Jsou to jenom samý sračky!“ řve na mě Daxen. Odvedu ho o pár kroků dál od kaple a hlouběji do lesa, přičemž po očku sleduju Astrid, jak se loučí se svými přáteli. Bude nejlepší, když se teď chvíli nepotkáme, takže mi docela vyhovuje, pokud ona vůbec neví, kde se nacházím. Nepotřebuji, aby na mě křičeli dva lidé najednou.

„Ztiš hlas, Daxene.“ Je to rozkaz, který on je nucen uposlechnout.

„