Astrid

„Silasi!“ vykřiknu, pustím rámě krále Viktora a rozběhnu se ke svému nejlepšímu příteli. Slyším, jak si král za mnou hlasitě povzdychne v zoufalství z toho, že jsem se stále nenaučila patřičnému chování.

V tuto chvíli mi to ale je jedno, protože je to Silas. „Jak ses-?“

Silas ustoupí, když ho chci obejmout. „Princezno,“ pronese a ukloní se.

Zamračím se. Jistě, Silas a já jsme se nerozešli z