Astrid

Cassianovy paže mě opět objímají. Zhluboka nasávám jeho květinovou, dřevitou vůni a chci takhle zůstat navždy. Stojíme tak minuty, nebo možná hodiny, nedokážu to odhadnout. Pak se odtáhnu. „Nemůžeme,“ řeknu zlomeně a přitisknu dlaně na Cassianovu mramorově pevnou hruď. „My zkrátka... nemůžeme. Já teď nemůžu.“

„Dobře.“ Cassian popadne jednu mou ruku a políbí mě na konečky prstů. „Ne teď.“

Ch