Astrid

Cassian na mě zírá celou večeři. Nejsou to jeho obvyklé kradmé pohledy. Ne, rozhodl se, že na mě bude nepokrytě civět a vzdychat po mně.

Možná jsem mu měla dopřát jeho ochutnávku tam na chodbě poblíž ubikací krmičů. Možná by mu to zabránilo chovat se jako idiot. Ale pak si říkám, snažíc se nevnímat, jak mě pozoruje, že asi ne.

„Vaše Veličenstvo,“ řeknu a nakloním se, abych králi Viktorovi p