Astrid

Lepkavá červená krev mi stéká po obličeji, smáčí mou alabastrově bílou róbu a crčí v pramíncích. Šokovaně lapám po dechu a říkám si, jak se králi Viktorovi podařilo na mě ten kalich takhle vylít. Ale krve je víc, než kolik se do poháru mohlo vůbec vejít. Je všude.

Přejedu si rukou po tváři a stírám kousky kosti a mozek. „O-och, Bohyně...“ vykřiknu, stírám dál a snažím se to ze sebe dostat.