Cassian

Všichni na mě zírají. Cítím jejich pohledy na zátylku. Úplně všichni až na Astrid.

Astrid má hlavu opřenou o oltářní mřížku u nohou obrovské sochy Měsíční bohyně. Pláče a její hruď se otřásá vzlyky. Z chrčivého dýchání poznám, že už takhle pláče pěkně dlouho.

Zdá se mi zvláštní vidět ji plakat. Není to ta samá žena, která na mě křičela kvůli chlebu na ulici. Změnila se.

My všichni jsme se