Cassian

S Astrid dorazíme k hlavnímu stanu a vidíme lykana, jak se na nás kření a drží v ruce dopis. Když se k němu přiblížíme, pohne čelistí a já uslyším křupnutí.

"Co to—?" zamumlám.

Ale už je příliš pozdě. Ať už ten lykan udělal cokoli, způsobí to, že mu od úst začne jít pěna a začne se zmítat v křečích. Upustí dopis a svíjí se na zemi, dokud k nám nevzhlédnou jeho oči, prázdné a bez života.

"C