Astrid

Nemůžu spát. Nemůžu dýchat. Mám pocit, jako by část ze mě umírala.

"Alden je na cestě," připomíná mi Jessamina, která mě drží za ruku, zatímco sedí u mé postele a sleduje, jak se třesu. "Určitě má něco, co ti může dát."

"Potřebuju, aby to přestalo," soukám ze sebe drkotajícími zuby. "Budu k ničemu, jestli to bude pokračovat. Jako by se zbláznil. Cítím to. Všechno je to jako roztrhané."

Dveř