Lucian

Kouř s sebou nese pach hořících těl.

Slyším děsivé ticho tam, kde předtím křičely děti. Všechno je tak strašlivě, hrozivě tiché.

Z úrody na polích stoupá další kouř, a poslední ženy a děti, které se tam běžely ukrýt, ve smrtelné křeči křičí, než se znovu rozhostí to děsivé ticho.

Chce se mi zvracet, ale nemůžu. Jsem přece velitel vulgarijské armády. Kdybych vyklopil svůj oběd, obzvláště už