Pohled Valeria

„Neboj, brzy ji přinesu. Do té doby si můžeš vzít ty věci z balíčku.“ Chystal jsem se k odchodu, když ke mně rychle přistoupila a na pár vteřin mě drtivě objala.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala, než mě políbila na pravou tvář. Z toho husího kůže se mi zježily chlupy na těle. Ale brzy zase poodstoupila. Chvíli jsem na ni ohromeně zíral a pak jsem Katerinu odnesl pryč.

Poprvé jsem měl poci