„Co se stalo?“ zeptal se Valerius Aurelie, když byli na cestě do nemocnice.

„Nic.“

„Řekni mi to, zlato. Cítím, že tě něco trápí.“

„Přemýšlela jsem… že kdyby… kdyby táta chtěl vidět Cassiana a Kellana, tak… tak by sem mohl přijet. Nemám s tím žádný problém.“

„Opravdu?“

„Když už se teď nezlobím na tebe, tak se nezlobím ani na něj. Myslím, že jsem připravena dát i jemu druhou šanci, ale pod podmínkou