Kateřina mohla potvrdit, že to je ta samá žena z oné noci, přestože jí tehdy kvůli větvím stromů nebylo jasně vidět do tváře.

„Nikdo tam není, zlatíčko,“ zalhala jí Aurelia a zamířila k autu.

„Ale je,“ trvala na svém Kateřina a stále ukazovala směrem k Mallory.

Aurelia ji ignorovala, posadila ji na sedadlo vedle místa řidiče a pak sama usedla za volant.

Jakmile se usadily, Aurelia zamířila s autem