Serena stála nehybně a vytočila Kaelenovo číslo.

Jakmile se hovor spojil, ozval se Kaelenův hlas. Řekl: „Vidím tě. Nehýbej se.“

Serena držela v ruce telefon a mírně se otočila na stranu.

Byl tam, kráčel k ní po pěšině vedle hlavní brány. Měl na sobě světle šedou bundu a působil ležérně, ale stylově. I z dálky měl rovné držení těla a vyzařovala z něj elegance. Něco nesl.

Serena zavěsila.

Když se př