**POV: Dorian**

Hustá, tmavá krev mi stéká po pohmožděných kloubech. Otřu si karmínové šmouhy do tmavé nohavice a můj chladný pohled se upírá na zbitého zvěda z Rookhavenu, který bezmocně visí na těžkých železných řetězech přišroubovaných ke stropu žaláře. Oči má oteklé a zavřené. Jeho obličej je znetvořené, k nepoznání zřízené plátno pohmožděného fialového a syrového červeného masa. Dva dny nekon