***Marcella***

Jasné ranní světlo bodá do mých oteklých, vyčerpaných očí. Tiše, žalostně zanaříkám a zabořím tvář hlouběji do péřového polštáře. Nechci se probudit. Ne po těch hrůzostrašných, živých nočních můrách, které mě sužovaly každou vteřinu spánku. Má mysl je chaotická změť roztříštěných vzpomínek a brutálních „co kdyby“. Zoufale potřebuji nějaký fyzický opěrný bod, a tak poslepu natáhnu ru