Jeho hlas byl čistý a příjemný, jako měsíční svit stékající po sněhu.

Přesto byl pocit vražedného úmyslu nehmatatelný, neslučitelný s jeho věkem, vzhledem a aurou, ale díky němu se lidé za dveřmi cítili vážně. "Ano, Vaše Výsosti. Postarám se o to."

Isolde měla v takovém objetí cítit strach.

Přesto v ní v tuto chvíli vzkypěl pouze pocit bezpečí.

Jako roztavená láva prostoupil jejím tělem i duší.

Po